Letuškou (zatím) na zkoušku

Čtyřicátá osmá sobota roku 2018 se nesla ve znamení jedniček. Bylo prvního prosince, napadl skutečně první sníh a třináct našich žáků si poprvé vyzkoušelo, jaké je to být letuškou, a to včetně dvou chlapců.

Jenomže – zatímco prvního prosince je každý rok a totéž (alespoň prozatím) platí i pro první sníh (byť ten je někdy v celé zimě jediný a hned roztaje), letuškou se stáváte poprvé jen jednou, což platí i o té na zkoušku.

LNZ Blansko 1.12.2018 008

V Czech Aviation Training Centre v Praze – Ruzyni na Letišti Václava Havlajsme totiž, pohlceni atmosférou, na pár hodin přestali být žáky PS 1, PS 2 nebo CR 4. Úspěšná maturita byla dávno za námi a my se stali začínajícími letuškami či letušáky. A všem nám to v uniformách moc slušelo!

Po teoretické výuce na učebně, kde jsme se seznámili s komplexní náplní práce palubního personálu (díky za skvělé občerstvení!), to všechno teprve nabralo ty správné grády. Usedli jsme do letadlového trenažeru a (prozatím jen pomyslně) odstartovali. Za asistence skutečných letušek jsme si prakticky vyzkoušeli proškolení cestujících, chování personálu při startu letadla a také servis občerstvení během letu. Není divu, že přitom vyhládne, proto jsme si to, co jsme si naservírovali, rovněž i snědli. A potom se už chystali na přistání, vždyť nás (už opět v učebně) čekal kurz první pomoci. Zachránit někomu život třeba 10 km nad zemí, to nechce jen znalosti, to chce i pořádně chladnou hlavu a kuráž!

Po zdravotnickém kurzu následovala prohlídka celého centra, krom letušek se tu na zdejších simulátorech školí i piloti, anebo se tu lidé odnaučují strachu z létání. Celý reál disponuje celou řadou tréninkových simulačních přístrojů, kde se dá např. nasimulovat i požár letadla. Usnesli jsme se, že toto cvičení si necháme raději až na příště, třebaže jsme všichni hořeli zvědavostí…

Jelikož zvídavé dotazy a diskuse se školícími letuškami nebraly konce a předpokládanou dobu školení jsme překročili už o dobrých devadesát minut, nastal čas evakuace. Letní praxe ze skluzavek v aquaparcích se vyplatila – letadlový skluz si v krásných bílých oblečcích vyzkoušeli někteří žáci i třikrát. Ze samotnéhoAviation centra se nám však příliš odcházet nechtělo a s přáním mnoha dobrého jsme se loučili až momentě, kdy jsme už opravdu museli na vlak.

DSC02051

Musím říci, že deset minut před pátou hodinou ranní, kdy jsme z Blanska vyráželi, si pro ospalky v očích málokdo uvědomoval, co ho čeká. Deset minut po jedenadvacáté hodině večer, po více šestnáctihodinové „šichtě“ jsme si, nejen díky získanému osvědčení v kapse, už realitu práce letušky uvědomovali úplně všichni.

Mimochodem – za tuto dobu doletí letuška na své šichtě z Prahy až do Indonésie, a třebaže my fakticky urazili jen vzdálenost z Blanska do Prahy a zpět aniž bychom se odpoutali od pevné země, po návratu jsme se všichni vznášeli v oblacích. Jestli chcete, jeďte v tom za rok s námi!